Dostat se na Šámalku, ač jsme liberečáci, se nám v posledním roce nepovedlo, koncem září však u příležitosti jisté rodinné události jsme vyrazili i s dětmi na Maliník a odtud pěšky asi čtyři km lesem na Novou louku, kde stojí bývalý horský dřevěný zámeček, dnes penzion a zatím vždy výborná restaurace Šámalova chata. V nabídce mají českou klasiku a především zvěřinu.
Pro jistotu jsme si místo zamluvili předem, což se i v nevlídném počasí nepřejícímu výletům, ukázalo být prozíravé, čekali jsme na místo jenom pět minut. Hned poté si nás vzala do parády obsluha, a je třeba říct, že tu byla v počtu více než hojném. Kupodivu, i když se u nás střídali dvě slečny a jeden jinoch, nikdy nedošlo k žádnému nedorozumění, či chybnému plnění našich přání. Vzhledem k návalu nebyl na žádné velké úsměvy a rozpravy čas, ale rozhodně nikdo nemohl mít pocit, že by se mu nevěnovali. Dokázali poradit s výběrem i zvolit nestandardní kombinace jídel s přílohami. My jsme měli jasno hned, jednak nemají zbytečně obsáhlý lístek, a druhak jsme přišli na zvěřinu. Jen starší syn si okamžitě objednal přírodní kuřecí řízek, protože ho "tady měl před dvěma tejdnama, když tu byli se třídou, a byl fakt dobrej".
Knedlíčková polévka dělala čest svému jménu. Miska horkého silného hovězího vývaru byla plná (skutečně by byl problém nabrat prázdné sousto) sice malých, ale chuťově zajímavých masových knedlíčků. Dle všeho, krom klasického koření, měly v sobě i něco ze zvěřiny. Takřka na mnou oblíbenou hustotu "stojící lžíce" doplňovala polévku na skus uvařená zelenina. Česnečka byla klasika, vývar s bramborami, česneku pro "mainstreamovou hubu", šunka, a "český eidam" :-) Pominu-li obligátně gumové rohlíky, podával se v ošatce dobrý místní doma pečený bílý chléb.
Čekání na hlavní jídlo jsme si krátili mj. pokukováním, jistě nenápadným, po cizích porcích a těšili se na svoje. Pravda, když jsem viděl nést k vedlejšímu stolu talíř, kde si na polštáři z knedlíků a kopci dušeného červeného zelí trůnila půlka zlatohnědě vypečené kačeny, na chvilku jsem zmalomyslněl nad svou volbou, ale naštěstí jsme vzápětí měli i my plný stůl. Jelení steaky byly propečené akorát (i když se na úpravu nikdo neptal), přelité sladkokyselou omáčkou. Ta byla na mě sladká až moc, tipuju to na rybízovou zavařeninu, příjemná trpkost brusinek nebo černých jeřabin mi chyběla, ale to je věc individuálních preferencí. Srnčí medailonky pouze s přírodní šťávou a čerstvě mletým černým pepřem by byly chuťově určitě přijatelnější variantou pro mladšího syna, než přeci jen navinulejší jelení maso, které si nekompromisně vyžádal. A tak došlo i na výměnu talířů mezi generacemi :-) Ani na Šámalce si bohužel neodpustili jednotnou oblohu, naštěstí nepřepadávala z talířů. Příloha byla rovněž uniformní, hranolky, a rozhodně ne domácí, aspoň že nerozblemcané. V každém případě maso bylo měkkoučké, šťavnaté a s tím správným chuťovým ocáskem zvěřiny.
Nabídce piva vévodila zprofanovaná Plzeň, díky bohu se ale dal pít dobře vychlazený ležák Lobkowicz. Je mi ovšem líto, že nenabízejí některou z okolních značek piva, vybírat by bylo z čeho. Zmrzlinový pohár si děti mohly nechat přesně namíchat s vynecháním "to nejím" a naopak s přidáním "dal bych si tohle".
Pro ty, na koho momentálně nezbylo uvnitř místo, což je bohužel(?) poměrně běžné, je venku možnost zahnat hlad i žízeň u dřevěného stánku. Klasické polévky jako dršťková, gulášovka, klobásy z udírny/ohřívárny, i občasná možnost opéci si svůj buřt podle sebe na ohništi, a samozřejmě nabídka teplého i vychlazeného pitiva ukojí asi každého. Sami jsme tak před nějakou dobou dopadli, a nebylo to tehdy rozhodně špatné.
Budete-li v Jizerkách, určitě si naplánujte zastávku na Šámalce. Na nic si nehrají a v příjemné horské chatě za svoje peníze dostanete plně odpovídající kvalitu. A pokud máte nějaké domácí zviřátko, rozhodně ho vemte ssebou, tady mají vstup povolen.
Žádné komentáře:
Okomentovat