Svět ztracené krásy

Dobře se na tu dobu pamatuji. V každé druhé ulici žil nějaký řemeslník, truhlář, krejčí, hodinář, zlatník, zámečník, švec, klempíř, lakýrník, kovář, ale také ještě byli řezbáři, sedláři, kočárníci, cínaři, mydláři a svíčkáři, řemenáři a bičaři. Mistři svých oborů, většinou prošli světem, vandrovali po vyučení Evropou a zdokonalovali se. To všechno pak spolykala strojní výroba a poslední zbytky našich řemesel zničila doba po druhé světové válce. Zmizel tím svět zvláštní poctivé krásy, který nemohou nahradit naleštěné automobily, bedničkový nábytek, konfekční šaty nebo strašidelné hradby paneláků. V západních zemích sice nebrali ševcům verpánky, krejčím šicí stroje a lakýrníkům štětce, ale řemesla zanikla také, nestačila konkurenci, věřilo se, že lidem přinese spokojenost záplava sériového zboží. Spokojenost se nedostavila...

František Alexander Elstner, Uzly a laso, 1968