Ježek

Hmm, už je to zase tady. Psice se může zbláznit, štěká jak o život do křoví, ale dovnitř si netroufá. I když se snažíme zjistit, co tam je, nedaří se a my zůstáváme dál nevědoucí. Trvá to už několik dní...

...sedíme na terase, líně vychutnáváme jeden z posledních vlahých podvečerů čerstvě narozeného podzimu, tenhle konec září se docela vyvedl. Ten rýňák je opravdu vynikající, ale až takhle mlaskat? A proč bych měl, probůh, zrovna já funět jak Sentinel, vždyť jsme dneska skoro nic nedělali?

A Wendy zase začíná divně štěkat a bojácně dorážet v trávě, funění a syčení pokleslo do evidentně naštvané polohy. Ha, ježek! Od toho večera stačilo věnovat lepší pozornost chování psa, to by bylo, abychom ho nenačapali za světla!

Teda švestičky z vlastní zahrádky mu jedou.

Ježek na zahradě, to je jasná výhra, to ví každej. Tak ho zkoušíme ukecat, podstrojujeme mu i vařený kuřecí krky, a vážně mu chutnaj. Dokonce se po mě ohnal, snažil jsem se mu je přistrčit blíž, a on si bambula myslel, že mu je chci asi sežrat...

Ta vykrmovací "dieta" na zimu evidentně zabrala, takže jednou v noci se vydal pro kámoše, aby mu u nás nebylo smutno, když jsme přes den v robotě. Bohužel, v té euforické náladě si popletl směr a tím pokazil dopravákům nehodovou statistiku za říjen.

A my jsme zase bez ježka...