IKEA Zličín

V dávných dobách "futrování" počínajícího manželského stavu po materiální stránce, jsme byli, jako zřejmě velká část začínajících párů, věrnými a častými zákazníky IKEA. A nutno uznat, že ve většině případů jsme nebyli zklamáni, některé kousky slouží dodnes. To platí i o vybavení do kuchyně. Rozpětí kvality a cen je široké, ale dají se za zlomek obnosu za značkové výrobky najít opravdové perly, sklo, hrnce, servisy, nože i drobné doplňky. Naše babička si třeba pochvaluje, že na žádné jiné pánvi se jí nedělají palačinky tak dobře, jako na té nejlevnější, nejhorší ikeácké příšeře. Ale všem z ní chutná, tak proč to řešit.

Restaurace je z mého pohledu taková závodní jídelna, včetně té spousty lidí a halasu. Naštěstí chybí průvodní pach špatného jídla, blbě větrané kuchyně a zkyslým hadrem otíraných táců. Nabídka jídel není přehnaná, občas obměňovaná, obsahuje jasné stálice (losos, kuřecí prsa, saláty a samozřejmě masové kuličky). A že se tu takřka nevaří z čerstvých surovin? Ale no tak. Kvalita, z hlediska "závodky" je určitě na té lepší úrovni, rodiny trávící neděli v nákupních centrech se jistě ošklíbat nebudou. No nekupte to, když je to tak levný!

Asi nejzajímavější částí je prodejnička švédských specialit, mají i polotovary některých jídel z restaurační nabídky, řada výrobků se honosí známkou BIO. Suchary jdou mimo mě, ale prý nejsou špatné, říká žena. Rozhodně stojí za ochutnání sýry, kupodivu jamy, sice mne vždycky pobaví kupovat brusinky ze Švédska (?), ale jsou dobré. Kdo by měl zálusk na něco exotičtějšího, může si dát třeba salám s losím masem či losí plátky. Osobně jsem však silně zklamán, sice v chuti je "cítit" určitá jinakost, ale je holt výrobním procesem dáno, že převažuje všudy uniformní pachuť nejrůznějších éček, v tomto případě těch méně hodných.

Ponechávám raději stranou možnost dopřát si občerstvení ve formě od pohledu vodnatého párku v gumovém rohlíku či kousku klasické české pizzy, neboli tlustého bledého těsta pokladeného čímsi, no značně nezajímavým.

A tak u mě jednoznačně vítězí nakládaní sledi, ať již v hořčičné omáčce nebo smetanové s koprem, kvůli těm se tu vždycky rád zastavím.

Ne, z oblasti gastronomie mne do IKEA nic neodolatelně netáhne, ale když už tam, kvůli něčemu úplně jinému zajedeme, u kuchyňských potřeb i v miniprodejně potravin vždy chvilku pobydeme. Někdy na čumendu, někdy nechat švédský kolos něco utržit.

Regionální produkty Český ráj - Turnov

O značce "Regionální produkt Český ráj" vím už delší dobu, stejně jako o jedné z prodejen v Turnově zaměřené na oceněné potraviny. A stejně jsem se do ní dostal až po roce a to ještě na druhý pokus. Poprvé jsem k ní totiž, v té době rozkopaném Turnově, prostě nenašel rozumnou cestu, napodruhé to vyšlo.

Prodejna je v boční ulici, slepé, přeplněné parkujícími auty, takže doporučuji zvážit zdravější variantu přesunu po svých. Malý krámek v přízemí starého domu ničím neupoutá, člověk musí opravdu vědět, co hledá. Vnitřek je velice jednoduchý, podlouhlá místnost, dva hlavní chladící pulty oddělené výdejním místem s pokladnou, za nimi police s lahvemi, podél zbylých stěn několik dalších chlaďáků. V nabídce jsou potraviny od malých zemědělců až po výrobce jako třeba Mlékárna Příšovice. Některé produkty se pyšní zebrou BIO, což ovšem hodnotu ostatních v žádném případě nesráží.

Obsluha byla velmi příjemná a ochotná. Na mladé paní bylo vidět, že ji to baví, doporučovala, ale nevnucovala, radila kupříkladu, jak nenásilně dětem předložit rakytníkovou šťávu, aby ji neodmítaly. A vrcholem bylo, když na můj zoufalý dotaz ohledně česneku, nabídla, že zavolá místnímu farmáři a po víkendu si budu moci svých pět kilo odvézt!

Nakonec jsem si vybral kozí a ovčí sýry z farmy z Pěnčína (ty už známe, děti na farmu jezdí pravidelně se školou), máslo z Příšovic s chutí, kupodivu, másla (no a nekupte to, když ho mají o 15% levnější než u nás) a něco Lomnických uzenin. Zaujala mě ořechová klobása, nicméně nějak jsem v ní inzerované vlašáky nezaregistroval. To lomnický copánek má našlápnuto stát se favoritem - jemně fermentovaná lehce pikantní klobáska zapletená ze tří pramenů do copu. Žádné piliny, žádná kvanta papriky. Kdyby tak rychle nezmizela, zavěsil bych ji ještě na pár týdnů do spíže, to by jí prospělo. Ještě něco k pití, mošty z Lažan známe, ale třeba rakytníkové šťávy jsme ještě neměli (a opravdu nejsou špatné). K tomu pár vypečených semínky sypaných housek. U těch mě zamrzelo balení. Čekal bych, že v takovémto obchůdku alespoň pečivo budou dávat do papírových sáčků. Asi každý zažil, jak to s čerstvým pečivem, ať drobným či chlebem, může dopadnout, je-li dobu delší než krátkou v plastovém pytlíku. Určitě kaňka na kráse.

Snaha propagovat kvalitní lokální produkty, v tomto případě z "Českého ráje", je jistě oceněníhodná, jenom tomu cosi chybí, aby se tyto lidem dostaly skutečně pod kůži. Ostatně, taky mi trvalo přes rok, než jsem do jedné z prodejen zavítal. Ale možná je to i tím, že řadu ze zmíněných potravin je možno vcelku běžně koupit v "normálních" obchodech. Což je na druhou stranu vlastně dobře.

Rozhodně vítaná příležitost k nákupu místních produktů z oblasti Českého ráje na jednom místě, a to jak základních potravin, tak i zajímavých specialit.

Šámalova chata

Dostat se na Šámalku, ač jsme liberečáci, se nám v posledním roce nepovedlo, koncem září však u příležitosti jisté rodinné události jsme vyrazili i s dětmi na Maliník a odtud pěšky asi čtyři km lesem na Novou louku, kde stojí bývalý horský dřevěný zámeček, dnes penzion a zatím vždy výborná restaurace Šámalova chata. V nabídce mají českou klasiku a především zvěřinu.

Pro jistotu jsme si místo zamluvili předem, což se i v nevlídném počasí nepřejícímu výletům, ukázalo být prozíravé, čekali jsme na místo jenom pět minut. Hned poté si nás vzala do parády obsluha, a je třeba říct, že tu byla v počtu více než hojném. Kupodivu, i když se u nás střídali dvě slečny a jeden jinoch, nikdy nedošlo k žádnému nedorozumění, či chybnému plnění našich přání. Vzhledem k návalu nebyl na žádné velké úsměvy a rozpravy čas, ale rozhodně nikdo nemohl mít pocit, že by se mu nevěnovali. Dokázali poradit s výběrem i zvolit nestandardní kombinace jídel s přílohami. My jsme měli jasno hned, jednak nemají zbytečně obsáhlý lístek, a druhak jsme přišli na zvěřinu. Jen starší syn si okamžitě objednal přírodní kuřecí řízek, protože ho "tady měl před dvěma tejdnama, když tu byli se třídou, a byl fakt dobrej".

Knedlíčková polévka dělala čest svému jménu. Miska horkého silného hovězího vývaru byla plná (skutečně by byl problém nabrat prázdné sousto) sice malých, ale chuťově zajímavých masových knedlíčků. Dle všeho, krom klasického koření, měly v sobě i něco ze zvěřiny. Takřka na mnou oblíbenou hustotu "stojící lžíce" doplňovala polévku na skus uvařená zelenina. Česnečka byla klasika, vývar s bramborami, česneku pro "mainstreamovou hubu", šunka, a "český eidam" :-) Pominu-li obligátně gumové rohlíky, podával se v ošatce dobrý místní doma pečený bílý chléb.

Čekání na hlavní jídlo jsme si krátili mj. pokukováním, jistě nenápadným, po cizích porcích a těšili se na svoje. Pravda, když jsem viděl nést k vedlejšímu stolu talíř, kde si na polštáři z knedlíků a kopci dušeného červeného zelí trůnila půlka zlatohnědě vypečené kačeny, na chvilku jsem zmalomyslněl nad svou volbou, ale naštěstí jsme vzápětí měli i my plný stůl. Jelení steaky byly propečené akorát (i když se na úpravu nikdo neptal), přelité sladkokyselou omáčkou. Ta byla na mě sladká až moc, tipuju to na rybízovou zavařeninu, příjemná trpkost brusinek nebo černých jeřabin mi chyběla, ale to je věc individuálních preferencí. Srnčí medailonky pouze s přírodní šťávou a čerstvě mletým černým pepřem by byly chuťově určitě přijatelnější variantou pro mladšího syna, než přeci jen navinulejší jelení maso, které si nekompromisně vyžádal. A tak došlo i na výměnu talířů mezi generacemi :-) Ani na Šámalce si bohužel neodpustili jednotnou oblohu, naštěstí nepřepadávala z talířů. Příloha byla rovněž uniformní, hranolky, a rozhodně ne domácí, aspoň že nerozblemcané. V každém případě maso bylo měkkoučké, šťavnaté a s tím správným chuťovým ocáskem zvěřiny.

Nabídce piva vévodila zprofanovaná Plzeň, díky bohu se ale dal pít dobře vychlazený ležák Lobkowicz. Je mi ovšem líto, že nenabízejí některou z okolních značek piva, vybírat by bylo z čeho. Zmrzlinový pohár si děti mohly nechat přesně namíchat s vynecháním "to nejím" a naopak s přidáním "dal bych si tohle".

Pro ty, na koho momentálně nezbylo uvnitř místo, což je bohužel(?) poměrně běžné, je venku možnost zahnat hlad i žízeň u dřevěného stánku. Klasické polévky jako dršťková, gulášovka, klobásy z udírny/ohřívárny, i občasná možnost opéci si svůj buřt podle sebe na ohništi, a samozřejmě nabídka teplého i vychlazeného pitiva ukojí asi každého. Sami jsme tak před nějakou dobou dopadli, a nebylo to tehdy rozhodně špatné.

Budete-li v Jizerkách, určitě si naplánujte zastávku na Šámalce. Na nic si nehrají a v příjemné horské chatě za svoje peníze dostanete plně odpovídající kvalitu. A pokud máte nějaké domácí zviřátko, rozhodně ho vemte ssebou, tady mají vstup povolen.

Chvála chuti I

Mám rád slané. Nikoli přesolené.

Mám rád sladké. Pokud možno přírodně.

Mám rád kombinaci obého.

Je skvělá křupavá slaná houska, slepená máslem a domácí třešňovou marmeládou.

Je úžasné namíchat si v dlani hrst dobrých slaných arašídů, sladkých rozinek a pak je najednou zpracovat v puse.

Chvála Itala v kuchyni I

Má úžasná souputnice životem, inspirována Emanuelem Ridim, dospěla k rozhodnutí obdarovat mne pinzetou na vaření. Poté co pobíháním po obchodech s kuchyňským náčiním nedosáhla kýženého výsledku, obrátila své kroky jediným logickým směrem - ku Zdravotnickým potřebám. A vskutku, zde se jí ihned dostalo po čem toužila, navíc se spikleneckým pomrkáváním ji obsluha svěřila, že jsou dostatečně zásobeni, neb se jedná o v poslední době nejprodávanější artikl.

Ježek

Hmm, už je to zase tady. Psice se může zbláznit, štěká jak o život do křoví, ale dovnitř si netroufá. I když se snažíme zjistit, co tam je, nedaří se a my zůstáváme dál nevědoucí. Trvá to už několik dní...

...sedíme na terase, líně vychutnáváme jeden z posledních vlahých podvečerů čerstvě narozeného podzimu, tenhle konec září se docela vyvedl. Ten rýňák je opravdu vynikající, ale až takhle mlaskat? A proč bych měl, probůh, zrovna já funět jak Sentinel, vždyť jsme dneska skoro nic nedělali?

A Wendy zase začíná divně štěkat a bojácně dorážet v trávě, funění a syčení pokleslo do evidentně naštvané polohy. Ha, ježek! Od toho večera stačilo věnovat lepší pozornost chování psa, to by bylo, abychom ho nenačapali za světla!

Teda švestičky z vlastní zahrádky mu jedou.

Ježek na zahradě, to je jasná výhra, to ví každej. Tak ho zkoušíme ukecat, podstrojujeme mu i vařený kuřecí krky, a vážně mu chutnaj. Dokonce se po mě ohnal, snažil jsem se mu je přistrčit blíž, a on si bambula myslel, že mu je chci asi sežrat...

Ta vykrmovací "dieta" na zimu evidentně zabrala, takže jednou v noci se vydal pro kámoše, aby mu u nás nebylo smutno, když jsme přes den v robotě. Bohužel, v té euforické náladě si popletl směr a tím pokazil dopravákům nehodovou statistiku za říjen.

A my jsme zase bez ježka...

Chvála brambor I

Miluju brambory. Nevybavuji si v tuto chvíli žádný způsob jejich přípravy, který by mi byl přinejmenším odporný.

Zblbnul jsem z oliváče a bylinek.

Zamiloval jsem se do principu trojjediné jednoduchosti kvalitních surovin, jejich přípravy, a nakonec i spořádání leckdy příjemně překvapujícího výsledku.

To se vezmou dobré brambory, ideálně "nové", pokrájí se na větší, zhruba stejně velké kusy, ty menší nechají tak, stejně pak červená cibule. Posolí se, vydatně zalejou e.v. olivovým olejem (e.v.o.o.), důkladně promíchají, aby se obé oliváčem pěkne obalily, a rozprostřou se na plechu do jedné vrstvy. Čerstvý rozmarýn či tymián, klidně i pospolu, dělají družbu. A pak, dle chuti, do změknutí či až zkůrkovatění brambůrek, ponechat v rozpálené troubě...

Jsou-li elementálové příznivě nakloněni, obohacujeme talíře pečenou červenou řepou inspirovanou panem Cuketkou.

Skvělá příloha, ještě lepší jíst jenom tak, s další podporou e.v.o.o. a čerstvě nahrubo mletého pepře.