Chvála Itala v kuchyni I

Má úžasná souputnice životem, inspirována Emanuelem Ridim, dospěla k rozhodnutí obdarovat mne pinzetou na vaření. Poté co pobíháním po obchodech s kuchyňským náčiním nedosáhla kýženého výsledku, obrátila své kroky jediným logickým směrem - ku Zdravotnickým potřebám. A vskutku, zde se jí ihned dostalo po čem toužila, navíc se spikleneckým pomrkáváním ji obsluha svěřila, že jsou dostatečně zásobeni, neb se jedná o v poslední době nejprodávanější artikl.

Ježek

Hmm, už je to zase tady. Psice se může zbláznit, štěká jak o život do křoví, ale dovnitř si netroufá. I když se snažíme zjistit, co tam je, nedaří se a my zůstáváme dál nevědoucí. Trvá to už několik dní...

...sedíme na terase, líně vychutnáváme jeden z posledních vlahých podvečerů čerstvě narozeného podzimu, tenhle konec září se docela vyvedl. Ten rýňák je opravdu vynikající, ale až takhle mlaskat? A proč bych měl, probůh, zrovna já funět jak Sentinel, vždyť jsme dneska skoro nic nedělali?

A Wendy zase začíná divně štěkat a bojácně dorážet v trávě, funění a syčení pokleslo do evidentně naštvané polohy. Ha, ježek! Od toho večera stačilo věnovat lepší pozornost chování psa, to by bylo, abychom ho nenačapali za světla!

Teda švestičky z vlastní zahrádky mu jedou.

Ježek na zahradě, to je jasná výhra, to ví každej. Tak ho zkoušíme ukecat, podstrojujeme mu i vařený kuřecí krky, a vážně mu chutnaj. Dokonce se po mě ohnal, snažil jsem se mu je přistrčit blíž, a on si bambula myslel, že mu je chci asi sežrat...

Ta vykrmovací "dieta" na zimu evidentně zabrala, takže jednou v noci se vydal pro kámoše, aby mu u nás nebylo smutno, když jsme přes den v robotě. Bohužel, v té euforické náladě si popletl směr a tím pokazil dopravákům nehodovou statistiku za říjen.

A my jsme zase bez ježka...

Chvála brambor I

Miluju brambory. Nevybavuji si v tuto chvíli žádný způsob jejich přípravy, který by mi byl přinejmenším odporný.

Zblbnul jsem z oliváče a bylinek.

Zamiloval jsem se do principu trojjediné jednoduchosti kvalitních surovin, jejich přípravy, a nakonec i spořádání leckdy příjemně překvapujícího výsledku.

To se vezmou dobré brambory, ideálně "nové", pokrájí se na větší, zhruba stejně velké kusy, ty menší nechají tak, stejně pak červená cibule. Posolí se, vydatně zalejou e.v. olivovým olejem (e.v.o.o.), důkladně promíchají, aby se obé oliváčem pěkne obalily, a rozprostřou se na plechu do jedné vrstvy. Čerstvý rozmarýn či tymián, klidně i pospolu, dělají družbu. A pak, dle chuti, do změknutí či až zkůrkovatění brambůrek, ponechat v rozpálené troubě...

Jsou-li elementálové příznivě nakloněni, obohacujeme talíře pečenou červenou řepou inspirovanou panem Cuketkou.

Skvělá příloha, ještě lepší jíst jenom tak, s další podporou e.v.o.o. a čerstvě nahrubo mletého pepře.

Nájemníci

Ale jo, kdepak by našli lepší místo než přímo na ovíněné pergole...

Beztak se s nimi každý rok dělíme.

Bohouš

Sou(ob)sedi si pořídili bernardýna slyšícího na jméno Bohouš, jak jinak. Polykání jídelního lístku jsme ještě nedomlouvali...

Papriková omáčka

Přiznávám, syrová červená paprika, ač vůči ní nechovám naprosto žádnou zášť, pro mě nemá až takové kouzlo. Zato mě vždycky spolehlivě dostane, je-li týrána opékáním až do pokrytí takřka uhelnatými puchýři a posléze nemilosrdně svlečena. V tomto případě, inspirovaném dávným asi už nedohledatelným číslem Apetitu, sice nejdu ve stopách sadistického inkvizičního tribunálu, zůstávám někde na půli cesty, aby i slupka byla poživatelná, ale ten správný základ tu je.

Není třeba mnoho, čtyři pěkně masité červené papriky, stejně tak na počet cibule, někdo raději červenou, dobrý e.v.o.o. a čerstvý rozmarýn či tymián (ten může být přinejhorším i sušený, pak ale menší množství).

Papriky a cibule nasekat na větší kusy, v hlubší pánvi prolít e.v.o.o., dobře promíchat a ozdobit bylinkami.

V horké troubě peču, aby papriky ještě stále křupaly, přidám passatu, někdy loupaná rajčata, osolím, znovu promíchám a nechám chvíli dopéci.

Svou chvilku slávy pak zažije tyčový mixér, někdo dohladka, my raději nahrubo, kvůli zřetelné textuře.

Omáčka zesvětlala a zhoustla, a ti, kdož to jako já nepřeháněli s turbem, mohou pod hladinou hledat kousky slaďoučké papriky a cibule.

Rychle, rychle, naložit, dochutit (hrubý černý pepř a oliváč), ozdobit třeba rozmarýnem a šup s tím na stůl.

Fusili nečekaně došly, tak to dnes vzaly na sebe penne. Pokud je v plánu, a to je skoro vždy, sníst všechno najednou, těstoviny se nejprve v pánvi spustí s omáčkou a pořádně promíchají. V tom případě je udělat méně než al dente, v horké směsi ještě dojdou.

Paprikovou omáčku lze šoupnout i do sklenic, uzavřít a schovat v lednici na příště. Kupodivu se nám to ještě ani jednou nepovedlo.

E.V.O.O.

No to je přeci extra panenský oliváč, kdo to má pořád vypisovat!